Martin Hurych: „Moje krásná žena mi řekla, že růžové prášky nejsou ideální.“

Pracoval ve vedení globálních obchodních společností, měl na starosti trhy v řadě zemí na několika kontinentech a po dvaceti letech tento svět opustil. Místo toho založil svůj vlastní svět, ve kterém předává zkušenosti a pomáhá ostatním rozvíjet jejich obchod.

Hlavní Martinovou specializací je vedení výrobních a obchodních firem, vedení B2B obchodních týmů a zvyšování jejich efektivity. Mimoto vymýšlÍ a zavádÍ strategiI komplexního prodeje a v neposlední řadě šíří optimismus. Pod pokličku velkých korporací nakoukl i do USA, zkušenosti sbíral v Evropě, Asii a měl na starosti obchod například i v kulturně svébytných zemích bývalého Sovětského svazu. Během své kariéry měl možnost pracovat se špičkovými finančními specialisty, majiteli významných společností nebo být školen bývalými vyjednavači MI5.

Přesto, že jde o mistra svého oboru, náš rozhovor se nebude točit kolem Martinových znalostí, ale kolem jeho zkušeností s tejpováním. Neštěstí, v tomto případě bolest, totiž nechodí po horách, ale po lidech a nevyhnula se ani takovému odborníkovi, jako je Martin. Nás ale může těšit to, že jsme mu od ní mohli pomoct.

Martine, kdybys měl ve zkratce popsat svou hlavní činnost, jak by ses představil?

Pomáhám firmám s obchodními případy a inovačními procesy. Dá se říct, že jsem konzultant, mentor nebo externí ředitel. Jde o práci, která mě v tuhle chvíli odsoudila před kameru, případně do křesla a tak si sedavé zaměstnání kompenzuji koníčky převážně na čerstvém vzduchu.

Zažil jsi v souvislosti s tvojí prací nebo jinou aktivitou nějakou trvalejší bolest?

No jejej. Pokud dlouho nic nedělám a jen sedím před monitory, záda cítím klidně i několik dní.

Co je hlavní příčinou tvých problémů?

Právě to, že si ne vždy najdu čas pravidelně sportovat. Nebo naopak, že když už se dostanu ven, tak to na sportovišti přeženu s chlapským egem, a pak večer hekám. Dlouho jsem problémy řešil pomocí růžových pilulek, ale potom mi moje krásná paní řekla, že to nevidí ráda. A paní se má poslouchat, ne? V tu dobu mi osud do života přihrál tejpy.

Kam si tejpy nejčastěji lepíš?

Tejpy si lepím primárně na bederní páteř a trapézy. Při svých dvou metrech a pěti centimetrech provádím prakticky každý pohyb proti správným fyziologickým pravidlům, a proto mě často spousta věcí bolí. Hlavně záda. Musím říct, a to myslím smrtelně vážně, že když jsem na sebe tejpy poprvé nalepil, byl jsem překvapený, jak mi může páska na zádech od bolesti pomoct.

Bylo něco, co tě na jejich účinku překvapilo?

Překvapilo mě, jak tejpy fungují. Čekal jsem, že danou oblast zpevní jako například bandáž a nenapadlo mě, že je to naopak, že tejp nezpevňuje, ale naopak svaly a danou oblast celkově uvolňuje a tělu ulevuje.

Co tě napadlo, když jsi poprvé tejpy zaznamenal?

Od přírody jsem zkoumavý a nedůvěřivý, ale když se tejpy objevily na profi sportovcích, tak jsem si říkal, že mít oblepené rameno není jen tak. Že to asi není jen součástí módy a nějaký důvod to mít musí. Myslel jsem si ale, že je to záležitost jen profi sportovců, tak jsem dál po tejpech nepátral a ani jsem nevěděl, že se dají běžně koupit, protože potom bych je vyzkoušel dřív. A hlavně jsem si myslel, že i kdyby se daly tejpy koupit, musel by mi je někdo odborně nalepit.

Tejpy jsi vyzkoušel až potom, co jsi na bolest používal prášky. Co by tě přimělo začít je používat dřív?

K dřívějšímu vyzkoušení by mi stačilo, kdybych informace o tejpech dřív našel. Růžová tabletka není pro zdraví nic dobrého, navíc tejpy stojí podobně jako balení prášků a kdybych se dozvěděl, že si tejpy můžu nalepit sám, vyzkoušel bych je hned.

Martine, děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho pracovních i osobních úspěchů. Martina zastihnete na https://www.linkedin.com/in/martinhurych nebo webových www.martinhurych.com.

Tejpování