Michaela Skala: „Díky fyzioterapeutům vím, že prášky proti bolesti nepotřebuju"

Je jí 25 let, studuje, podniká, otáčí se v domácnosti a přitom všem srší dobrou náladou. Neřekli byste, že má zdravotní potíže. Ty Michaela Skala zmíní jen tak mimochodem. Dozvídáme se tak o zdlouhavé, přitom zbytečné léčbě ramene a jak po těch zkušenostech Michaela bolesti kloubů a další zdravotní problémy řeší.

Michaelino pracovní nasazení je opravdu obrovské. Ve svém mladém věku stíhá studium, práci pro korporátní IT firmu, vlastní podnikání a rodinu. Při tom všem si ale umí vyhradit čas i na vlastní koníčky. „Mezi mé koníčky patří podnikání, v rámci něhož učím lidi jak naplno využívat technologie Apple. Ukazuju lidem, jak dosáhnout symbiózy s iPady, iPhony a Macy tak, aby jim to dělalo radost, nikoli aby jim to určovalo život a přinášelo psychickou zátěž,“ vysvětluje Michaela Skala.

To jsme ale rozhovor nezačali zrovna podle vize ‚ukaž, jak odpočíváš‘, i když je samozřejmě skvělé, že Michaelu živí to, co ji baví. Tak ještě jednou a jinak, Míšo. „Mým největším koníčkem je spánek,“ odpovídá se smíchem. Když zrovna nepracuje nebo nespí, velmi ráda vaří a peče, přičemž vymýšlí nové recepty. Výstupem každé její aktivity v kuchyni je prý úplně nový a originální recept. „Já totiž nikdy, nikdy nedokážu dodržet recept, pořád něco vylepšuju,“ vysvětluje s rozpačitým úsměvem. 

Léčba bolavého ramene: Prášky, prášky a nehýbat!

Ač je ještě velmi mladá, potýká se Michaela čas od času s bolestmi pohybového aparátu. Když se však posledně ocitla v situaci, kdy už musela vyhledat lékařskou pomoc, získala zkušenost, po které se rozhodla hledat pomoc jinde.

„Hrozně nerada beru prášky,“ podotýká na úvod svého vyprávění. „Když mě jednou nesnesitelně bolelo rameno, šla jsem do nemocnice, kde mě zrentgenovali, ale nic nenašli. Vyřešili to tím, že mi předepsali na čtyři týdny Aulin (pozn. red.: nesteroidní, protizánětlivý přípravek tišící bolest s léčivou látkou nimesulid) a doporučili s rukou nehýbat. Když jsem si pak vyzvedávala předepsané léky, lékárník se mě zeptal: ‚Víte, že se Aulin smí brát maximálně čtrnáct dní?‘“

Michaelu představa, že by měla brát léky dvakrát delší dobu, odradila, a tak je vůbec nevyzvedla. Krátce na to k ní přijela na návštěvu sestřenice, která právě dodělávala zkoušky na fyzioterapii. Rameno jí promasírovala, ukázala několik cviků a Michaela mohla konečně zase rukou hýbat. „Otevřelo mi to oči a uvědomila jsem si, že klíčem není dát ruku do šátku a brát Aulin, ale zajít za fyzioterapeutem a pravidelně cvičit.“

Tejpy dokonce i na jizvy?!

Kromě ramene Michaela dlouhodobě řeší i problémy s kostrčí, které souvisejí se sedavým zaměstnáním. Také s tím jí pomáhá cvičení, vhodně zvolený psací stůl a kancelářská židle. „Co mi hodně pomáhá, jsou tyhle ‘vychytávky’,“ říká Michaela a vytahuje z šuplíku tejpy. „Ty úplně miluju! Ukázala jsem je své fyzioterapeutce Marianě Váškové z Centra rehabilitace RHT, a ta říkala, že je z nich taky nadšená, hodně je lidem doporučuje a učí je s nimi pracovat.“

Právě fyzioterapeutka Michaele ukázala, že tejpy pomáhají na daleko širší spektrum problémů, než si do té doby dokázala představit. „Ve dvanácti letech jsem byla na operaci slepého střeva a někdy před rokem (tedy po dvanácti letech od operace) mě jizva začala bolet. Na vyšetření ultrazvukem mi nic nenašli, ale prý tam můžou být nějaké srůsty, které by se musely řezat. Řekla jsem si, že se rozhodně nic řezat nebude!“ vzpomíná Míša.

Mariana Vášková Michaele na jizvu doporučila tzv. mřížkové tejpy. „Krátce po jejich aplikaci zarudlá jizva zbělela a povolila. Dokonce to má dlouhodobější efekt. Dřív mi na fyzioterapii jizvu rozmasírovali, ale ulevilo se mi jen na chvíli. Co ale lepíme tejpy, tak je to daleko lepší.“

Mřížkový tejp Michaele fyzioterapeutka aplikuje i na další místa na těle, např. kvůli bolestem hlavy. „Musím říct, že mi tejpy zachránily státnice na elektrotechnické fakultě. Z učení jsem měla šílené bolesti hlavy a zad. Minimálně dvakrát týdně jsem chodila k fyzioterapeutce, která mě zatejpovala, a jen díky tomu jsem byla schopná se učit na státnice,“ dodává.

„Pomáhá to, je to trendy – chci to!“

O tom, že existují tejpy, se Michaela dozvěděla už v dětství. „Jeden známý mé švagrové je už kdysi distribuoval. Měla jsem tedy od zhruba deseti let povědomí o tom, že něco takového existuje. Předsudky, jestli tejpy fungují, nebo ne, jsem neměla. Naopak, když jsem byla starší a měla nějaké problémy, začala jsem se víc zajímat, jak by mi tejpy mohly pomoct. Navíc, jakmile jsem vyrážela někam do společnosti, chtěla jsem být otejpovaná, protože mi to připadalo trendy!“

Míša se s námi dokonce podělila o veselou historku, kterou s tímhle ‚módním doplňkem‘ má.  „Jednou jsem byla na takovém galavečeru a měla jsem na sobě červené šaty. Ve stejné barvě šatů jsem měla i tejp. Po galavečeru za mnou přišel kolega a povídá: ‚Seděl jsem za tebou a musel jsem se na tebe celý večer dívat. Víš, že máš ty šaty asymetrické?‘ Barva tejpů a šatů splynula, takže si myslel, že jsou součástí šatů. Přijde mi skvělý, že se dají pásky takhle sladit s oblečením.“

Tejpy Michaela jednoznačně doporučuje, třeba právě na jizvy po operacích.  Sama prý má výborné zkušenosti hlavně s již zmíněnými mřížkovými tejpy.